Všechno se děje ve správný čas...
Určitě občas máte chvíle, kdy to nejde úplně podle vašich představ a čekáte, kdy se to konečně změní, zlomí, překlopí na tu správnou stranu. Někdy to trvá opravdu dlouho a pomalu ztrácíte naději, hledáte, co jste udělali špatně, co máte ještě udělat, začínáte být opravdu nešťastní, zoufalí......jak se jen dostat z toho kruhu, kdy se nám to v hlavě točí pořád dokola a my vymýšlíme a přemýšlíme a už nevíme kudy kam. Zažili jsme si to asi všichni.
Jsou to situace, ve kterých si pak občas říkáme, jak nám bylo v dětství, jak jsme se měli jako studenti a kdyby to šlo vrátit, tak by to bylo skvělé. No já se přiznám, že jsem to takhle úplně neměla, nějak jsem nechtěla být zpátky dítě nebo student (a bylo to fajn). Tím chci říct, že jsem měla štěstí, a tak nějak se vždycky snažila s tím nebojovat, brát to, jak to je, jak se to děje, a když byl průšvih, nebo se měla řešit nějaká situace, tak mi to tam vždycky seplo a řešení bylo na světě (teda v tom partnerství mi to asi vždycky trvalo😁). Tím ale nechci říct, že jsem si to neprotrpěla, nebo, že mi nebylo ouvej. Ne, jen v každé situaci, období, partnerství jsem si našla něco dobrého, hezkého, říkala jsem si, že to byla lekce, kterou jsem si ještě měla zažít. Někdy jsem se v tom točila dlouho (někdy je dobré ty oči pořádně otevřít 👀), ale nikdy jsem nelitovala. Nikdy jsem si neříkala, že to bylo špatně, nebo že to byla ztráta času. Všechno mělo a má svoje. Je pravda, že dřív to byla snaha a určitě přesvědčování, aby mě to nějak moc nepřemohlo, takový ten pud sebezáchovy, aby se dalo fungovat dál, když to nebylo úplně dobré období. Teď už to jde snadněji. Prostě to tak je, prostě to tak bylo. Když je potřeba, tak se vypláču a ono se uleví. Pokud to člověk opravdu přijme, tak se život začne žít s větší lehkostí a nadhledem.
Všechno se děje přesně v čas, kdy má. Né líp, né hůř, prostě přesně, jak má 😊 ⏰
Když vám to v životě vychází, tak to jde samo sebou lehce, to se to přijímá a žije přítomným okamžikem. Zkouška přichází, když to úplně nejde podle představ, když se něco stane, nebo něco nevychází. Tam přichází velké učení. Nechat věci, ať se dějí, odevzdat to všechno do těch božích rukou, vesmíru, životu, nazývejme to každý, jak chceme. Žít v tu chvíli v přítomném okamžiku, protože jenom v tu chvíli neexistuje nic jiného než vy, není tam žádný problém, je jen přítomný okamžik, jen to, že jsme, že se nadechujeme a vydechujeme......to je v tu chvíli velký úkol. Ale ruku na srdce, každý jsme si zažil, že ve chvíli, kdy s tou situací přestaneme bojovat, pustíme to, tak se to pohne. Dokud se to snažíme držet a ovládat, je to tlak a nejde nic. A může přijít ještě těžší zkouška. Trvá to dlouho, opravdu dlouho. Fakt se snažíte, děláte pokroky, přijímáte a ono pořád nic. Je to pořád ještě škola, pořád se ještě možná něčeho bojíme, pořád ještě něco nechceme přijmout, pustit, pořád se ještě něco učíme a nepřišel ten správný čas.
Všechno, co se nám děje, nás má něco naučit, někam posunout, něco si uvědomit. Proto, i když máme pocit, že se pořád nic neděje, tak věřte, že děje. Většinou to pak vidíme zpětně....aha, ještě jsem tam měl mít prostor na tohle, nebo se mělo stát tohle....Kdo je vědomější, tak už to vidí i v té situaci a nespěchá. A my jsme bohužel zvyklí spěchat, ovládat, a tím se dostáváme do tlaku. Vyvíjíme ho na sebe, ale sami. Takhle jsme se to učili celý život, a tak dá větší práci se naučit to pustit a nechat, ať se to děje. Především s tím má problém naše hlava, naše ego. Kolik scénářů a strachu nám tam začne posílat jen, abychom zase zajeli do těch starých kolejí, kdy něco uděláme, řekneme, ale není to zrovna, co úplně chceme, co cítíme. Do kolika kompromisů se vůči sobě pak dostáváme? A možná se z té špatné situace na chvíli dostaneme, ale za jakou cenu? Za cenu toho, že nás to pak zase někde dožene. Pak je tu ještě další tlak, který si do sebe necháváme vpouštět a přebíráme ho za své. Začneme to rozebírat s ostatními, oni nám začnou říkat, jak by to udělali, jak by se zachovali. Oni, ale nejsou my a my nejsme oni. Uvědomme si, že tu jsme každý sám za sebe, že všechny odpovědi máme uvnitř SEBE! Je fajn si mít s kým popovídat, ale vždycky dejme na sebe. Zkusme si od toho poodstoupit a představit si tam třeba nejlepšího přítele, který je v téhle situaci, uvidíme ten problém najednou jinak. A i kdyby jsme se vydali ještě oklikou, tak je tu pro nás, protože ta oklika ještě byla potřeba.
Všechno se děje ve správný čas a tak, jak má. I vaše rozhodnutí, které uděláte je právě teď správně. Pokud něco chcete změnit, změňte to, udělejte to, pokud to tak cítíte, tak to nemůže být špatně. Nemluvte o tom a jděte do toho. Všechno se bude dít pro vás. I kdyby to bylo ze začátku těžké, tak uvidíte, že to má smysl. Život vás tam dovede, protože ví, že to dáte, že na to máte sílu. Je na to totiž ten správný čas.
PS: těžké nebo složité je to jen tak, jak velký význam tomu dáváte, jak se na to díváte 😊❤️