A kdo řekl, že tohle je správně, že takhle to má být?
Vždycky jsem toužila po spořádaném životě, takovém to, jak se žije, jak se žít má, co je správné. Vystudovat, najít si práci, vdát se, mít děti.....abych se zavděčila, aby ze mě měli všichni radost, abych byla vzorná a poslušná........žít tak, abych zapadala, abych nevybočovala.
Ano, máme to takto zakódované, takto nás to společnost učila a učí. Být hodným dítětem, pak skvělou manželkou, 100% mámou, dělat práci, kde se vydělají peníze, většinou bez ohledu na to, jestli nás to baví (mě teda naštěstí bavila), protože takhle to někdo řekl, protože takhle je to správně. Ale kdo to řekl? Kdo řekl, že když to takhle mít nebudu, tak budu jiná, divná, že nezapadám?
Jak to, že jsme si tak rychle nechali vzít naše pocity, potřeby, naši identitu, naše vnitřní já? Každý z nás je jedinečný, originální, každý z nás má jiné vstupní podmínky, pocity, výchovu....prostě to má každý jinak. Ale být jiný se v téhle společnosti nenosí. Nenosí se vzájemný respekt, zodpovědnost sám za sebe, nenosí se BÝT SÁM SEBOU. Říkat věci tak, jak jsou, jak je cítím. Přitom být sám sebou může být úplně každý bez ohledu na to, jestli je bohatý nebo chudý, starý nebo mladý, černý nebo bílý. Je to luxus, který si může dovolit úplně každý z nás. Jen vystoupit ze své komfortní zóny, kde zůstáváme mnohdy jen proto, abychom nemuseli čelit hodnocení a pohledům druhých, kde to dobře známe, a i když to není úplně ono, tak tam zůstáváme, protože máme strach z něčeho nového, nebo z toho, že by mohlo být hůř. Ale jak může být hůř? Jak může být hůř, když si začneme naslouchat, když dáme na naše vnitřní pocity? Ano, ze začátku je to těžké, nejdříve přijde ten skvělý pocit, ze kterého je nám opravdu moc dobře, zaplaví nás pocit, že přesně tohle je ono.....jenže pak přijde na řadu hlava. Ego začne vkládat spoustu pochybností, začne se ozývat velmi intenzivně a nám z toho není najednou vůbec dobře. Ale není to nic jiného než strach. Strach z neznámého, strach z toho, jestli na to mám, jestli je to správné, strach z toho, že mě druzí nepochopí, možná i odsoudí. Jenže strach není pozitivní energie, je to něco, co nám bere sílu.
Ve chvíli, kdy jsem převzala zodpovědnost za svoje pocity, za svůj život, když jsem začala překonávat strach, ve chvíli kdy jsem pochopila, že nikdo jiný nemůže za to, jak se cítím, v jaké jsem situaci, že svět není nespravedlivý, že si za všechno zodpovídám já sama se to začalo měnit. A měnit jsem to mohla začít jen JÁ....a to hlavně tím, že se podívám dovnitř sebe, že začnu naslouchat svým pocitům, začnu je přijímat a přestanu řešit, jestli to náhodou nevypadá blbě, nebo jestli si o mně druzí neřeknou, že jsem divná.....jiná.
JINÁ jsem, stejně jako každý z nás. Co je pro jednoho příjemné, snadné, dobré, hezké, pro druhého být vůbec nemusí.
Jen my sami si určujeme, jak se bude náš život vyvíjet, jak bude vypadat.
Inspirace:
Jaroslav Dušek a jeho jednoduchý pohled na život, např. toto https://youtu.be/Q3-xB_BNhOs nebo známé Čtyři dohody https://www.youtube.com/watch?v=HfUBw6eX3IY
MUDr. Jan Vojáček, který se věnuje funkční medicíně https://www.janvojacek.cz, https://www.instagram.com/funkcni_lekar/
Life coach Jan Menděl https://www.janmendel.com, https://www.instagram.com/honza_mendel/ a jeho afirmace na každý den.